Půlnoční mše

21. prosince 2007 v 22:13 | sunmoon |  !BUM!
Mám asi nějakou tvořivou náladu. Tohle je taková další povídka. Vlastně je to soutěž do kouzelnické školy, ale řekla bych, že se povedla.
Tak si ji dyštak přečtěte a řekněte jak na vás působí.

Jsou vánoce. Dostala jsem nádherný hrací strojek. Zatím však nevím jak hraje ani jak vypadá. Chci si ho užít o samotě, ale rodina mi nedá chvilku klidu. Konečně. Konečně nestřežený okamžik. Utíkám ven. Prohlížím si strojek. Je nádherný. Zlatě se třpití a jsou na něm obrázky prostých lidí. Našla jsem otevírací západku. pomalu ji uvolňuji. Ve strojku je skrytá zlatá sožka nádherné dámy. Není to žádná bohatá panička, je oblečena chudě a prostě, ale vypadá úžasně. jakmile vršek zapadne rozezní se nádherné tóny líbezné hudby a dáma se začne točit. Jsem unášena tou hudbou a nic jiného nevnímám. Vnímám jen ji. Hudba najednou ustala a já mžikám. Mžikám jakobych se právě probouzela. Rozhlížím se. Nepoznávám to tu. Vypadá to jako středověká ulice. Je noc, ale kolem mě přesto proudí davy lidí. Davy lidíd prostě oblečených. V tom se na mne otočí jedna žena a italsky se mne zeptá jestli do do toho nebo onoho kostela. Udiveně na ni pohlédnu. Vypadá podobně jako dáme ze strojku, který mám stále v ruce. Cožpak jí vůbec nepřijdu jiná než ostatní. Prohlédnu si co mám na sobě. Mám prosté hnědé šaty zdobené pouze zástěrou. Nesměla se jí zeptám proč bych měla jít do kostela. Prý na Půlnoční mši. Půlnoční mši? Co to má znamenat? Odpovím, že ještě nevím. Na to mě chytá za ruku a vede davem. Dovede mne do krásného kostela. Všude se třpití zlato a já se jen rozhlížím okolo. Pobídne mne ať pokleknu a vezmu do ruky bibli. Udělám tak. Čekáme jen chvíli. Přesně s odbytím půlnoci začíná mše. Vše působí úžasně a já jsem naprosto dojatá. Přijde mi, že trvá věčně a když končí přeji si, aby pokračovala. žena mne táhne pryč. Neodporuji, ale jsem jakoby duchem jinde. Když jsme venku rozloučí se a odejde. Zůstavám sam a kolem mne prochází lidé. Nevnímám je. Otvírám hrací strojek a nechávám se unášet hudbou. Hudba opět zkončí najednou a já se ocitám zpátky na ulici před naším domem. Mám na sobě to co jsem měla když jsem strojek otevřela poprvé, jen jediná věc je jiná. Nemám v ruce hrací strojek. Hledám ho, ale nemohu najít. Smutná se vracím do domu. Nakonec se vzchopím a přemluvím celou rodinu, aby jsme šli na mši. Děkuji ti dámo ze strojku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš celé články??

Ano

Komentáře

1 alex alex | Web | 22. prosince 2007 v 14:20 | Reagovat

pekny blog na mojom blogu je bleskovka ak steš zapoj sa

2 Story-teller Story-teller | Web | 22. prosince 2007 v 20:37 | Reagovat

Hm... zaujímavé. Nějaká nábožná, ne? ;)

3 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 22. prosince 2007 v 22:35 | Reagovat

ne-e, vůbec, já nevěděla co napsat tak jsem psala... no snad to příště dopadne trošku jinak...

:")

4 misa74 misa74 | 22. prosince 2007 v 22:37 | Reagovat

:-))

5 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 22. prosince 2007 v 23:10 | Reagovat

:-)))

6 der der | 31. prosince 2007 v 13:40 | Reagovat

mas to dluhi

7 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 22:08 | Reagovat

ani bych neřekla, to jen tak vypadá, protože je to jeden odstavec a je to na úzkým místě...

:")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama